Turisti jsou podobni trampům, ale narozdíl od nich jsou organizováni v klubu českých turistů a jsou méně drsní až změkčilí. Pořádají dlouhé pochody (např. Praha-Prčice), při nichž se živí tatrankami, změkčilejší odrůdy pak chleby s řízkem. Do nových území se rozšiřují tímto způsobem: Nejprve do oblasti vnikne turista obecný či ur-turista, přestárlý ale čiperný asketický šlachovitý děda, který pamatuje počátky turismu na našem území. Je-li oblast uznána za hodnou organisovaného turismu, nastoupí značkaři, kteří pokreslí stromy podél libovolné cesty barevnými značkami a rozmístí ukazatele. Každý značkař má svůj osobitý rukopis, což lze nejlépe pozorovat na cestě z Dolního Dvořiště do Rožmberka. V cizích krajích před rozmístěním ukazatelů projdou trasu normoturisté, s pevnou rychlostí chůze a délkou kroku, kteří změří vzdálenost mezi stanovišti budoucích ukazatelů na hodiny a minuty. Pak již nic nebrání dalšímu přílivu turistů obecných.