Sálky v pražských pískovcích
Pražské pískovce vznikly z usazenin druhohorního moře, patří tedy k rozsáhlé české křídové pánvi. Ukládány byly většinou nedaleko tehdejších pobřeží, ať už přímo v moři, nebo v mělkých bažinách, které daly vzniknout i sporadickým výskytům uhlí. Zpravidla nejsou příliš použitelné jako stavební kámen, rychle se totiž rozpadají, takže jejich těžba pro tento účel se vyskytovala jen na některých místech. Spíše se hodily jako písky slévárenské a štukové, pro přípravu čisticích prostředků k mytí nádobí nebo pro pokrytí podlahy domu jednou za čas vymetávanou vrstvou, to aby se do prken nezašlapávala špína. Z 19.století známe popisy pískařů, kteří objížděli s vozíkem taženým psy a nabízeli svoje zboží na prodej pražským hospodyňkám. Pro některé části Prahy, jako je Strahov, Hloubětín, Střížkov a zejména Prosek je charakteristická podzemní těžba písku, která často probíhala na divoko. Vznikaly tak postupně rozsáhlé a spletité podzemní prostory s mnoha síňkami, úzkými chodbičkami a výškovými stupni, které sledovaly okraj pískovcové plošiny. Některé mohly být občas využívány i jako sklepení či úkryty, nebyl to ale hlavní důvod jejich vzniku a nikdy netvořily dlouhé podzemí cesty, o jakých se vypráví v pověstech.