Hnusíček aneb houba na počvě jedné štoly
Do holinek už mi dávno nateklo, voda sahala téměř k pasu, ale brodil jsem se dál, dokud se nevynořila nezačala blátivá, ale přesto pevná počva. I tady, ve věčné tmě na konci dlouhé nepřístupně se tvářící štoly, rostly bílé podzemní houby živé ze zbytků dřevěné výztuže i drobných organických částeček přinášených vodou.