Kyzové
břidlice
Kyzové
břidlice
Od 18.století se pyritické čili kyzové břidlice používané pro
výrobu "české" dýmavé kyseliny sírové staly předmětem čilého podnikání. Zejména
na Plzeňsku, Křivoklátsku a Rakovnicku se drobné i větší podniky, doly a lomy
nacházely téměř u každého výchozu kyzových břidlic. Právě v tomto kraji je
nejčastěji možné najít v lesích a zarostlých stržích přítoků Berounky řadu
památek vitriolového průmyslu. Zlaté období českého vitriolového průmyslu
skončilo nástupem 20.století. Často je možné najít daleko od současných cest
mezi kopřivami a trním rozvalené základy olejen, výrazné ploché louhovací haldy,
střepy z retort připomínající antické amfory a někdy i černá ústí starých štol.
Štoly jsou často nepravidlené, vytvářejí komory tam, kde to bylo vhodné,
někdy se míjí na několika výškových úrovních, takže hůře zachované části mohou
svými tvary na první pohled připomínat přírodní jeskyně a ne dílo lidských
rukou. Jejich výrazným rysem je barevnost, podzemní vody tekoucí po stěnách i
počvě vytvářejí mnoho náteků v odstínech červené, oranžové, modrošedé, bílé a
žluté, kontrastně se vynořujících mezi destičkami černého kamene.