U Geigenmühle

Zatímco doupovská pole se postupně proměnila v louky a křovinaté rozlohy, údolní vesnice zarostly lesem. Někdy prostupným a skýtajícím veškeré bohatství starých sadů, jindy zase divokým a trnitým kančím rájem. Z domů mnoho nezbylo, zpravidla nejvýš jen základy. Pod vsí Mělník (Melk) stával mlýn Geigenmühle s kapličkou. Když jsme sem scházeli, zapadalo Slunce a v jednu chvíli vypadalo zastíněné dno údolí podposledním terénním zlomem jako jiný svět, průhled hloubením do území modrých stínů a měkké mlhy. Jakmile jsme ale překročili hranici, rozkoukali jsme se a modrá mlha ustoupila mokré zeleni.

(ZPĚT)