Vlci jsou předky psů, od nichž se liší především svou plachostí. Nebyl zaznamenán případ, že by vlk na někoho urputně štěkal nebo se snažil spářit s jeho nohavicí, byť sem tam mohl někoho rozpárat. Průměrný vlk je velikosti většího psa, loví ve smečce, dorozumívá se táhlým vytím a loví lesní zvěř, domácí zvířata a zřídka lidi. U nás se už, narozdíl od Slovenska, Rumunska a jiných divokých východních krajů, nevyskytuje, poslední byl zastřelen v 19. století na Šumavě. Někteří vlci o tom kupodivu neví a občas se ukážou v odlehlých horských končinách. Oblasti, kde byl vlk spatřen, je nutno klasifikovat jako vysoce nebezpečné, protože se bleskurychle zaplní místními domorodci, myslivci a amatérskými lovci, kteří pročesávají lesy a střílí po sobě, považujíce se navzájem za vlky.

(Zvuková ukázka - Vlćí vytí)